Dneska jsme vyrazili s Šolimem a Karlem na Hubáčkovu dvacítku. Karel nás přihlásil, já jsem to zjistil v sobotu večer, Šolim v neděli v půl osmý ráno; klobouk dolů, je to přesně takovej šílenec, jak jsem si myslel :-D
Po sobotním běhu, kdy jsem chtěl po dvanácti kilometrech umřít, jsem se dvacítky trochu bál. Ale zase závody mě vždycky nakopnou. Taky že jo. Trochu mě trápilo, že jsem asi tak půlku absolvoval ve smyku, bláta bylo šíleně, pokud se nedalo běžet po trávě, tak nohy jezdily, kam je Newton zavál. 30.000 kroků jsem pohyboval nohama dozadu, 10.000 kroků lítaly dopředu. Je spíš náhoda, že jsem ani jednou neupadl.
Na začátku jsem si povídal s Šolimem, ale do kopce mi utekl, a ani když zakufroval, tak jsem ho už nedohnal. Karel zakufroval trochu víc, toho jsme nechali na pospas vlkům.
Po konci jsme se šli družit do hospody a bezvadně pokecali.
Další kolo oblíbeného Danova běhu v Lipencích. Všem se to líbilo (ta fotka, jak se všichni hlásí), dokonce se vzmáhá i kategorie žen. Do příště naučíme Káju používat zoom a já už se nenechám předběhnout žákem!
Komentáře
přidat komentář